Jedeme od Prahy na jih, směrem na Jesenici. Nachází se zde malá obec Zdiměřice. Po projetí rezidenční čtvrti s rodinnými domy a pár odbočení, přijíždíme k domu. Jsme na křižovatce a vidíme obrys domu za poměrně hustou zelení se stromy, které jakoby obemykali dům. Pomalu přijíždíme ze západní strany, dům je na první pohled hodně celistvý. Fasáda je hodně hmotná, nevidíme skoro žádné okna, vypadá jakoby se zalamovala. Parkujeme u vrat. Všímáme si, že dům směrem k nám má plný kamenný uskakující charakter a v každém uskočení je okno, kterým můžeme vidět dovnitř. Jakási úzká štěrbina. Kámen dominuje fasádě prvního nadzemního podlaží a druhé podlaží, jakoby se ztrácelo v nebi - je z leštěného kovu.

Otvírají se dveře, majitel nás vítá a my jdeme dovnitř. Vstupní chodba působí díky hornímu světlíku velice světle, paprsky slunce dopadají na dřevěnou podlahu a vykreslují její krásnou dubovou strukturu. Na konci chodby vidíme průhledem do zahrady … je to jako okno, které nás vítá. Vidíme venku stín stromu na dřevěné palubě s židlí, za palubou vodní hladinu, trávu… jdeme dále a ocitáme se u velké prosklené stěny. Je to neuvěřitelný kontrast. Oproti tváři domu směrem do ulice, kde se jeví uzavřeně, je zde dům široce otevřen do zahrady. Nalevo vidíme přes dveře vidíme jakousi relaxační zónu s bazénem a posilovnou … okna jsou dokořán. My pokračujeme dále chodbou a míjíme schodiště, které je shora osvětleno a působí velice světle. Nahoře je soukromá část s pokoji a pracovnou.

Otevíráme dveře a jsme v kuchyni. Vidíme, že prosklená část se dá kompletně otevřít a my tak můžeme být skoro jako venku. V místnosti je velký stůl s dřevěnými židlemi, jednoduchá bílá prostorná kuchyňská linka. Světlo do prostoru přichází několika směry. Přes úzkou jižní štěrbinu, přes velké východní prosklení a přes střešní světlík, který vede podél bílé stěny, kterou osvětluje. Přes posuvné dveře vidíme do další místnosti, je vidět knihovna a televizní kout s pohovkou a křeslem. Obě místnosti jsou variabilně propojitelné přes dvoje posuvné dveře.

Jdeme ven, po dřevěné palubě ke stolu si sednout. Rozhlížíme se kolem sebe a uvědomujeme si, že jsme vlastně v samém těžišti celého pozemku. Dům nás obemyká ze dvou stran, zbylé dvě doplňuje vyšší zeleň a zahradní přístřešek s letní kuchyní, který charakterově doplňuje dům a tvoří tak vyvážený protipól na druhé straně pozemku.

Sluneční paprsky se odrážejí o vodní hladinu a je cítit čerstvý vzduch. Majitelé už na podnose nesou kávu. Je skvělá, až z Kolumbie.